Šok obecně je závažný život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu.




Úvod: Šok obecně je závažný život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu. Je to obranná reakce organismu, která snižuje prokrvení v oblasti břicha a podkoží stažením cév, a srdce zvyšuje svoji činnost. Provází asi deset procent úrazů, u nichž bývá smrtelnou komplikací. Při šoku není organizmus schopen zásobovat tkáně kyslíkem a odvádět z nich toxické látky. Trvá-li stav delší dobu, postižený umírá v důsledku selhání jednotlivých orgánů.
Šok může být ještě zhoršen strachem či bolestí, proto kdykoli se vyskytne riziko, že u postiženého nastane šok, může pomoci jeho uklidnění a pohodlné uložení.

1. Dělení podle příčin:

a. Hypovolemický šok - krvácení (20-30% ztráta krve a krevních tekutin)- může být způsobeno i krvácením vnitřním, popáleniny, zvracení a těžké infekce.

b. Kardiogenní šok - infarkt myokardu, srdeční selhání a embolie.

c. Septický šok - těžké pooperační infekce, popáleniny; objevují se horečky a třesavka

d. Anafylaktický šok - alergická reakce na léky, cizorodé bílkoviny (jedy hmyzu a hadů); prudký nástup febrilie s třesavkou, nevolnost, zvracení, tachykardie, dušnost, křeče, bezvědomí a srdeční zástava.

e. Neurogenní šok - rozvoj šoku v důsledku oběhového selhání způsobeného abnormálním rozšířením cév, které má svou příčinu v poruše centrální nervové soustavy (např. úraz mozku, léková intoxikace).

f. Dále může šok nastat i tehdy, když je objem krve sice dostatečný, ale srdce ji nedokáže čerpat. To může být způsobeno těžkou srdeční chorobou, srdeční mrtvicí či akutním selháním srdce.

2. Příznaky:

a. Zrychlující se tepová frekvence, špatně znatelný nitkovitý pulz

b. Bledá kůže se studeným lepkavým potem

c. Cyanóza rtů, později i končetin

d. Zrychlený a povrchní dech

e. Pocit žízně

f. Apatie - netečnost postiženého, pomalé reakce

3. První pomoc

a. Uložení do protišokové polohy (na zádech, dolní končetiny zvedlé cca. o 30cm, či naklonit celé tělo o 30° hlavou dolů, pokud je to možné)- ta napomáhá centralizaci krvi krve do životně důležitých orgánů. Případně se může použít autotransfúzní poloha (na zádech, dolní i horní končetiny jsou zvedlé kolmo vzhůru).

b. Pomůckou při ošetřování může být pravidlo 5T.

1. Teplo - snažíme se o udržení optimálního tepelného komfortu. Postiženého přikryjeme a obzvlášť důležité je dát něco i pod něj, protože u postiženého nefunguje správně termoregulace. Pacienta však aktivně nezahříváme.
2. Tekutiny - nikdy nepodáváme! Pouze tlumíme pocit žízně otíráním rtů a obličeje vlhkým kapesníkem.
3. Ticho - zabezpečení relativního klidu (odsun od místa nehody). Postiženého uklidňujeme a komunikujeme s ním.
4. Tišení bolesti - správné ošetření všech poranění postiženého. Nikdy nepodáváme analgetika.
5. Transport - vždy jsme povinni co nejdříve zavolat RZP se zdůrazněním, že se jedná o postiženého v rozvinutém šoku. Postiženého v šoku se snažíme netransportovat.