Zaškrcovadlo (škrtidlo) a jeho použití

Použití zaškrcovadla, přehled případů jeho použití, jak se se škrtidlem zachází

Přiložení zaškrcovadla je vyjímečný a agresivní způsob zástavy krvácení (nedostatek O₂ a živin, hromadění toxinu v končetině), přesto je v určitých případech účinný.

Standardně se používá Martinovo (pryžové) zaškrcovadlo, improvizovat můžeme trojcípým šátkem složeným do kravaty a uvázaným tzv. liščí smyčkou apod. V žádném případě nezaškrcujeme tkaničkou, tenkým páskem -> můžeme druhotně poranit nervové cévní svazky (šířka zaškrcovadla by měla být min. 5 cm).

Případy použití zaškrcovadla:

• masivní krvácení z pažní či stehenní tepny
• úrazová amputace
• prosakuje-li 3. vrstva tlakového obvazu
• otevřená zlomenina s masivním krvácením
• zaklíněné cizí těleso v ráně s masivním krvácením
• uštknutí (mírné, povrchové zaškrcení žilního oběhu)
• crush syndrom (syndrom ze zasypání)
• dočasně (více zraněných než zachránců)

Technika přikládání:

• pokud možno zaškrcovat ve zvýšené poloze končetiny
• zaškrcovadlo přikládáme "nad ránu" směrem k srdci, co nejvíc do blízkosti rány (ne však na klouby a těsně ke kloubům - v této oblasti se nachází velké množství nervů, které bychom mohli poškodit), dáváme jej přes oděv, obvaz, či vypodkládáme
• přiložíme časový údaj o zaškrcení
• zaškrcenou končetinu znehybníme a chladíme => správně zaškrcená končetina je bledá a chladná s nehmatným tepem na okrajové části

Poznámky:

• nezapomeneme ošetřit krvácející ránu
• přiložené zaškrcovadlo nepovolujeme (pravomoc pouze lékaře) - kromě dočasného přiložení

Na tomto článku se podíleli Petr Rössler a Lenka Čechurová