Použití zaškrcovadla, přehled případů jeho použití, jak se se škrtidlem zachází.
Přiložení zaškrcovadla je vyjímečný a agresivní způsob zástavy krvácení (nedostatek O2 a živin, hromadění toxinu v končetině), přesto je v určitých případech účinný.
Standardně se používá Martinovo (pryžové) zaškrcovadlo, improvizovat můžeme trojcípým šátkem složeným do kravaty a uvázaným tzv. liščí smyčkou apod. V žádném případě nezaškrcujeme tkaničkou, tenkým páskem -> můžeme druhotně poranit nervové cévní svazky (šířka zaškrcovadla by měla být min. 5 cm).
Případy použití zaškrcovadla:
- masivní krvácení z pažní či stehenní tepny
- úrazová amputace
- prosakuje-li 3. vrstva tlakového obvazu
- otevřená zlomenina s masivním krvácením
- zaklíněné cizí těleso v ráně s masivním krvácením
- uštknutí (mírné, povrchové zaškrcení žilního oběhu)
- crush syndrom (syndrom ze zasypání)
- dočasně (více zraněných než zachránců)
Technika přikládání:
- pokud možno zaškrcovat ve zvýšené poloze končetiny
- zaškrcovadlo přikládáme "nad ránu" směrem k srdci, co nejvíc do blízkosti rány (ne však na klouby a těsně ke kloubům - v této oblasti se nachází velké množství nervů, které bychom mohli poškodit), dáváme jej přes oděv, obvaz, či vypodkládáme
- přiložíme časový údaj o zaškrcení
- zaškrcenou končetinu znehybníme a chladíme => správně zaškrcená končetina je bledá a chladná s nehmatným tepem na okrajové části
Poznámky:
- nezapomeneme ošetřit krvácející ránu
- přiložené zaškrcovadlo nepovolujeme (pravomoc pouze lékaře) - kromě dočasného přiložení
Na tomto článku se podíleli Petr Rössler a Lenka Čechurová